Pro koho to je · Evgeny K.

Materiál, který zůstane citovatelný

Rešerše se ukládá jako Markdown s YAML frontmatterem: název, autor, datum vydání a adresa zdroje v hlavičce, tělo článku bez navigace. Autor se přitom filtruje, aby v poli neskončil nadpis sekce ani popisek tlačítka.

Když citát ztratí původ

Podklady posbírané jako snímky obrazovky a záložky přestanou být použitelné přesně ve chvíli, kdy máte uvést zdroj. Snímek se nedá prohledat, záložka vede na stránku, která se mezitím přepsala, a v obojím chybí to podstatné: kdo to napsal a kdy to vyšlo. Dohledávat to znovu při redakční uzávěrce je nejdražší možná varianta.

Clippery, které metadata ukládají, s nimi zase zacházejí volně. Do pole autor se dostane název rubriky, jméno webu nebo popisek tlačítka „Sdílet“, do pole datum dnešek. Takové poznámce se pak nedá věřit ani v tom, co je v ní správně, a končí to ověřováním všeho, tedy prací navíc.

Pak to musí zkontrolovat někdo další. Redaktor ani ověřovatel faktů neotevře vaše záložky, nevidí předplatná, přes která jste četli, a snímek obrazovky jako doložení zdroje nebere, takže se kontrola změní v rozhovor, ve kterém z paměti skládáte, odkud který řádek pochází. Složku textových souborů, z nichž každý nese adresu a datum, jde prostě předat – a to bývá rozdíl mezi dotazem na pět minut a dotazem na celé odpoledne.

Co se změní

• Název, autor, datum vydání a adresa zdroje ve frontmatteru každé poznámky
• Autor se filtruje: nadpisy sekcí, názvy rubrik a popisky tlačítek se do pole nedostanou
• Datum se bere z metadat stránky; když ho stránka neuvádí, pole zůstane prázdné
• Tělo článku bez navigace a promo bloků, připravené k citování
• Ukládání výběru, když potřebujete jediný odstavec
• Soubory končí ve vaší vlastní složce, ve formátu, který nikdo nevlastní
• Citace a vytažené citáty zůstanou citacemi, takže slova, která nesmíte parafrázovat, jsou i ve vašem souboru viditelně cizí
• Datum vydání a den uložení jsou oddělené: datum stránky je pole ve frontmatteru, den uložení je {date} v názvu souboru

---
title: "Psaní velkých písmen – názvy institucí"
source: "https://prirucka.ujc.cas.cz/"
author: "Ústav pro jazyk český AV ČR"
date: ""
extraction: "dom"
---

Ve víceslovných názvech institucí se velké písmeno píše zpravidla jen
u prvního slova: Ministerstvo kultury, Filozofická fakulta Univerzity
Karlovy.

Nastavení pro jednu zakázku

Jedna složka na jeden text a každý výstřižek v ní nese vlastní původ. Záleží hlavně na nastaveních, díky kterým jde složku předat někomu dalšímu.

1. Než začnete číst, založte složku se zdroji pro daný text, třeba texty/baltske-mapy/zdroje. Zdroje sbírané do složky, která už existuje, jsou rešerše; sbírané až potom jsou archeologie.
2. Z ikony rozšíření otevřete Možnosti, cíl nastavte na adresář s rešeršemi a do pole podsložky napište název textu. Změnou tohoto jediného pole později přepnete na další zakázku.
3. Šablonu názvu nastavte na {date}-{title}. To datum je den, kdy jste stránku zachytili, a právě na ten se redaktor ptá, když se stránka mezitím změnila.
4. Zapněte všechna pole frontmatteru. author a date dělají výstřižek citovatelným a source je to, na co ověřovatel faktů opravdu klikne.
5. Kliknutí na ikonu nechte jako okno s náhledem. Za dvě vteřiny uvidíte, jestli prošel autor, a špatně uvedený autor je chyba, která dojde až do tisku.
6. Když záleží jen na pasáži, označte ji na stránce a teprve pak ukládejte; okno se otevře s výběrem a přepínač nahoře potvrdí, na co se díváte.
7. Stránku ukládejte v den, kdy ji čtete, ne v den, kdy píšete. Stránky se tiše upravují a redaktor se ptá vždycky na tu kopii, kterou jste nepořídili.

Nastavení pro rešerši, kterou jde předat

U každé hodnoty níže platí stejný test: ověří cizí člověk se složkou v ruce citaci, aniž by se vás na cokoli ptal?

---
title: "Poslední kartografové Baltu"
source: "https://example-magazin.cz/reportaze/baltske-mapy"
author: "Ingrid Salo"
date: "2025-11-18T06:00:00.000Z"
extraction: "dom"
---

Výzkumná loď dál vozí papírové mapy, složené v zásuvce, kterou nikdo
neotevřel od chvíle, kdy druhý důstojník odešel do penze.

> Opravovat jsme je přestali v roce 2019. Nikdo o tom nerozhodl; opravy
> prostě přestaly chodit.

Hydrografický úřad potvrdil, že papírové opravy toho roku skončily.

Tři chvíle při psaní

Citát, jehož stránka se přepsala

V listopadu jste uložili prohlášení firmy a v únorovém konceptu ho citujete. Stránka pořád existuje, ale už to neříká: formulace se zmírnila, bez poznámky o opravě a bez časového údaje u změny. Váš soubor má původní větu, adresu i datum, které stránka sama uváděla.

Uložte stránku znovu a jakýkoli nástroj na porovnání ukáže obě verze vedle sebe. To je jiné tvrzení než „stránka tohle říkala“ – je to „tohle jsem zachytil a tohle tam je teď“ – a s tím se dá jít za redaktorem.

Předání zdrojů někomu dalšímu

Ověřovatel faktů dostane složku. Každý soubor se otevře v libovolném editoru a v prvních řádcích má pasáž, autora, datum vydání a adresu, takže kontroly, které by jinak byly dotazy na vás, zvládne sám.

Tady snímky obrazovky selhávají nejvíc. Obrázek stránky nenese adresu, datum ani text, ve kterém by se dalo hledat, takže každý snímek ve složce se zdroji se promění ve zprávu s otázkou, odkud je.

Podklady před rozhovorem

Večer předem uložíte šest textů na pozadí do složky zakázky. Během hovoru hledáte ve složce místo v osmi otevřených kartách a hledání projde slova ve všech šesti naráz, včetně dvou za předplatným.

Protože jde o text, hledání nic nestojí a funguje i bez wifi v budově bez signálu. Karty by mezitím zastaraly, znovu se načetly, znovu chtěly souhlas s cookies nebo vás odhlásily.

Proti obvyklým návykům při rešerši

Nic z toho není špatný návyk – každé z toho je něčí pracovní metoda. Liší se v tom, co přežije do ověřování.

Když výstřižek nejde citovat

Pole autora je prázdné

Stránka neuvádí autora, kterého by rozšíření poznalo, nebo ho má ve značkách k nerozeznání od nadpisu oddílu. Hledání autora čte strukturovaná data a značky tiráže a pak odfiltruje známé falešné nálezy (nadpisy, názvy periodik, popisky tlačítek); když filtrem neprojde nic, pole zůstane prázdné, místo aby se do něj dal první tučný řetězec na stránce. Doplňte ho sami – je to textový soubor.

Prošly jen první tři odstavce

Obvykle jde o měřený paywall: stránka opravdu vykreslila jen ukázku a zbytek načetla jen pro relaci, o které si nemyslela, že ji máte. Může to být i postupné načítání, kdy tělo dorazí až při posouvání. Sjeďte na konec článku, ověřte, že je poslední odstavec na obrazovce, a uložte znovu. Rozšíření zachytí, co prohlížeč v tu chvíli vykreslil.

Článek se za dialogem se souhlasem vůbec neobjevil

Některé weby nevykreslí nic, dokud neudělíte souhlas, takže v DOM není článek k vytažení a rozšíření to řekne. Odpovězte na dialog tak, jak byste odpověděli normálně, nechte stránku vykreslit a pak ukládejte. Lišta se souhlasem se z výstřižku odstraní tak jako tak.

Datum v názvu souboru nesedí s datem ve frontmatteru

Nejde o totéž datum a ani nemá jít. {date} v názvu souboru je den, kdy jste stránku zachytili; pole date ve frontmatteru je datum vydání, které stránka uvedla sama o sobě. Díky tomu, že jsou oddělená, můžete říct, kdy text vyšel i kdy jste ho viděli – a prázdné datum ve frontmatteru znamená, že stránka žádné neuvedla.

Co nedělá

Autora doplní jen tam, kde ho stránka uvádí; když ho neuvádí, pole zůstane prázdné místo dohadu. Nedělá snímky obrazovky ani vizuální archiv stránky – ukládá text a jeho metadata. Neshrnuje, nepřepisuje ani nepřehazuje věty, takže citát zůstává doslovný. Obrázky se ukládají jako odkazy na původní web, ne jako soubory vedle poznámky.

Otázky